středa 23. listopadu 2016

Nové postavy ve Vlasech dryád?

Už jsem nakousla v diskuzi k minulému článku TADY, že se v příští páté knize objeví nové postavy. Bylo načase. Vždyť zcela nenormálně je v Marinině studijní skupině pouze dvanáctka studentů, zatímco v ostatních třídách je jich běžný počet kolem třiceti a ty třídy jsou v ročníku i tři. Marina a ostatní nemohou žít v takové soukromé bublině a také děj se musí rozvíjet. V přechodzích dílech jsem někde psala, že se rodí nejen málo lidských dětí, ale také elementálů, jako kdyby to na sobě nějak záviselo. Vlastně mně osobně to připadalo, jako kdyby sama Aine netoužila po tom, aby kolem její utajované dcery kroužilo příliš mnoho elementálů. Čím více bytostí kolem bude, tím rychleji se Marinina totožnost může prozradit.

I vy a já, jak stárneme, setkáváme se s...

pondělí 21. listopadu 2016

Tým Arthos?

Přiznám se, že s termín "tým" jsem se setkala až v době velké popularity cyklu Stmívání. Vždycky si na ty dva - upíra a vlkodlaka - vzpomenu, když tak trochu z legrace píšu tým Arthos a tým Plantefolie. A abych vám pravdu řekla, možná vzniknou ještě další týmy, protože na scénu přijdou další hrdinové a hrdinky. Co třeba takhle jeden dosti zajímavý elf? A u dryád v Římě se naskytnou další nové postavy.

Ale nebudu předbíhat, ani vám neprozradím, jak se noví hrdinové a nové hrdinky budou jmenovat. Zato pro vás dneska mám upravený obrázek, který znají majitelé prvního dílu. Na straně 122 je ve Vílích křídlech květinka rozrazil a k ní paní ilustrátorka přikreslila krásný obrázek, jak Arthos zachraňuje Marinu.

Tehdy roku 2010 jsem nepočítala s tím...

neděle 20. listopadu 2016

Příprava před psaním Vlasů dryád

A mohla bych dnešní článek také nazvat podtitulem: Věci se dějí, až když mají, jenže já si na to snad nikdy nezvyknu...

Zatímco nakladatelství pracuje na přípravě Rafaelky do vydání, já se připravuju na psaní pátého dílu. Nemyslete si, nejste jediní, kdo se na něj těšíte. Doufám, že i já sama si ho užiju. Vždyď od psaní čtyřky uběhla pěkná doba. A tolik se toho stalo. Takových převratných událostí, až tady nad nimi kroutím hlavou. Přitom jsem měla spoustu času děj do hloubky promyslet a také se objevily věci, o kterých jsem před rokem či dvěma neměla ani tušení.

A pak se stalo, že na mě loni (2015) na internetu vykoukla kniha o stromech. Napsal ji německý lesník Peter Wohlleben a jmenuje se Tajný život stromů. Páni, to bych si ráda přečetla, říkala jsem si. Porovnala bych si, co vím, s tím, co píše autor. Nejsem vševědoucí, mnoho věcí třeba vím, ale neuvědomím si, jak jsou důležité. Proto jsem moc stála o to si knihu přečíst.

Jenomže po chvíli pátrání jsem zjistila...

čtvrtek 27. října 2016

Máme 98. narozeniny a...

... blíží se konec roku, který tady v té kotlině slavili naši skuteční předkové už před více jak dvěma tisíci lety. Rok pro ně končil v těchto dnech, kdy poslední listí smývá stromům déšť. Všimli jste si, jak zvláštně kapky po těch listech šustí?
Asi si toho také v té době všímali. Vždyť žili v přírodě a spolu, nebyli odtrženi od svého kmene a od reality, schovaní v džungli velkým měst.

Ale určitě více než barevného listí si mnohem více všímali, zda je úroda sklizena, zpracována a uskladněna, dobytek poražen a jestli se o zbývající části stád dokážou postarat. Starostlivě počítali, aby vyšli se stravou přes dlouhou zimu. Ano, tak uvažují dobří hospodáři, teprve pak přichází čas na zábavu.
Historie a hvězdy tomu tak chtěly, že se naše země znovu zrodila právě v těchto zvláštních dnech před 98 lety. A my proto slavíme svátek nás všech, kdo jsme s naší českou zemí tisíce s tisíce let spjati.

A vy si také určitě vzpomínáte, že i virtuální Marina bude mít své narozeniny, a to přímo v ten nejtajemnější den...

sobota 27. srpna 2016

Rafaelka bude zase vycházet knižně

Poslední den dovolené, a přesto nemám důvod být smutná. Právě naopak, zázraky se dějí a mně se jeden právě přihodil. Nebo by se tomu dalo říkat "Ježíšek v srpnu". Ve velmi horkém srpnu. Téměř přesně čtyři měsíce před vlastními Vánocemi.

Vy, kdo jste se stavili od čtvrtečního večera na facebooku, už víte, že opona, která se za Rafaelkou zavřela, a kterou jsem pootevřela pomocí vlastnoručně vytvořené e-knihy, se nyní otevírá jako v Národním divadle.

Celé prázdniny jsem vše tajila, bála jsem se, abych něco nezakřikla, vždyť jsem nebyla ani vlastníkem licence na vydávání Rafaelky. Licence spinkala u ledu v předchozím nakladatelství. Několik let byla nedostupná. A nyní.. nyní to mohu všechno prozradit.
Končí prodej e-knihy. Dneska jsem totiž podepsala smlouvu a...

neděle 17. července 2016

Prozradíte, jaké máte oblíbené obálky knih?

Už velmi dlouho jsem na blog Rafaelky nic nepřipsala. Překládala jsem dvě knihy pro jedno nakladatelství, takže jsem byla zavalena prací. A navíc se vám sem špatně píšou komentáře, protože vyžadují určitá přihlášení. A tak jsem dneska vymyslela něco jiného. Na konci dnešního článku je odkaz na starý blog. Pokud budete mít po přečtení dnešního článečku chuť, prosím proklikněte se tam a pomozte mi komentářem.


Rozpracovávám děj pátého dílu knihy - Vlasy dryád. Marina musí udělat už vážné životní rozhodnutí, opět se setká s Arthosem, bude pobývat v Římě... A přitom všem plánování přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby všechny knihy mohly vyjít papírově. Obálku na e-knihy jsem si vymyslela z nouze, protože nemám příliš času se učit různé fígle, které umí grafici a možná i vy, kdo se grafickými programy zabýváte.


Projíždím si anglický i český internet, abych se seznámila s tím, co je dneska "in" v obálkách pro knihy, ke kterým se Rafaelka řadí. Řeknu vám, některé jsou opravdu nádherné, až se tají dech. A tak bych vás chtěla poprosit...

sobota 18. června 2016

Recenze od Books are my life

Jsem tak zahrabaná v práci, že už ani nezvládám napsat krátký článek. Přitom tak ráda píšu, ale život dospělých znamená vydělávat někde peníze na živobytí, takže na takové libůstky, jako je psaní blogu, zbývá málo času.

Ale protože bloggerka Marky, majitelka krásného a čtivého blogu Books are my life přečetla Rafaelovu školu Vlnění nymf a uveřejnila na knihu svou recenzi, ráda bych vás s touto recenzí seznámila. A tak i přes nedostatek času píšu tento krátký článeček.

Jestli jste zvědaví, jak na Marky zapůsobilo Vlnění nymf, můžete se k ní vydat následujícím odkazem, který vás přenese do článku

Fantasy z české kotliny | Vlnění nymf



Přeji vám příjemné počtení a věřím, že u Marky na blogu zůstanete déle a přečtete si i její další články a třeba jí i něco okomentujete.

A Marky tímto děkuju, že se do e-knihy pustila. Však kdyby se někdy v budoucnu podařilo, že kniha vyjde v papírové podobě, tak ji u mě už nyní má schovanou jako poděkování. :-)

Renata

sobota 14. května 2016

Karel IV. a Bratrstvo růže

Vzpomínku na krále Karla IV. začnu celkem netradičně. Když se slavilo 650 let od založení Karlovy univerzity, byla jsem její studentkou. Jo jo, probíhaly na nejvyšších místech nějaké oslavy, ale jinak jsem událost spíše zaregistrovala  v médiích. A mezi zápočty z anglické syntaxe a hypersyntaxe jsem si pouze všimla, že v tu dobu jsme na katedře měli na toaletách papír...


Tak to by bylo pro začátek, abych článek odlehčila a nezněl příliš pateticky. Před deseti lety jsem totiž navštívila výstavu na Hradě, která se jmenovala "Karel IV., císař z Boží milosti". Už jsem mnohokrát různě veřejně říkala, že se mi na tu výstavu vůbec nechtělo, protože vládl venku hrozný nečas a mě lákalo si sednou s knihou a kávou k topení. Kdybych byla anglická spisovatelka, řekla bych ke krbu. 
No, drahá vstupenka byla již zakoupena, tak jsem šla. Motala jsem se tam mezi davy dalších lidí, výstava měla meganávštěvnost. Hledala jsem si mezi všemi těmi exponáty, co by mě zajímalo. Trochu jsem se mezi tolika starými věcmi nudila...

sobota 16. dubna 2016

Moje země

Má vlast jsou Čechy, moje země je Bohemia, a vlast, země a Bohemia jsou rodu ženského. Nevím, jak vy, ale nikdy neříkám - můj stát. To zní škrobeně, studeně. (A právě se chystám psát článek, na který nečekám kladné odezvy. Nevadí, mně to adrenalin nezvedne, zdraví se poškozuje jen tomu na druhé straně barikády.)

A zpátky k problematice - už vůbec neříkám Česko. To zní tak hloupě, jako když někomu "plesklo" cosi na kebuli (od našich okřídlených přátel) nebo si vzpomněl, že u řezníka sežene "plecko" na omáčku.
A že to kdysi uznali nějací "odborníci"? Větší neúctu k názvu naší země jsem za poslední léta neviděla.

Skotové se sice hodlají od Anglie oddělit, ale nesetkala jsem se při studiu anglistiky, že by vnucovali Angličanům pro Británii název Skotsko. Zato my začali pomlčkou mezi Čechami a Slovenskem kvůli pocitu méněcennosti některých obyvatel a kvůli pocitu méněcennosti jiných obyvatel jsme došli až k bezpohlavnímu Česku. Nakonec vezměme v úvahu třeba Německo. Chtějí například Sasové, aby se v názvu Německa objevilo jejich jméno? A tak bych mohla procházet celou Evropou.

Vraťme se k "Česku". Ať už to kdysi vymyslel kdokoli, kdo měl problém s tím, že kromě rodu středního existují ještě rody mužský a ženský, bezpohlavní Česko bylo nyní konečně odesláno do věčných lovišť. To médii proběhlo, asi o tom většina lidí ví, mnozí reagují dost zuřivě.

Mám svou zemi moc ráda. Mám ráda Čechy, kteří ji se mnou obývají. Garnitury, které se střídají tam nahoře, ti tu mou lásku k naší zemi zničit nedokážou. Jak přijdou, tak odejdou, ale naše země zústává.

Moje země, naše země nebo také země Kaziina, Bivojova a Krokova, o nichž pořád neúnavně a pomalu píšu, má opodstatněná jména: Čechy a Bohemia. A potom ještě úřední název zahrnující formu státu - Česká republika.

Ale protože vím...

pondělí 28. března 2016

Hit v Bratrstvu růže


I v dobách našich českých králů vznikaly hity. Když jsem Bratrstvo psala, na začátku jsem nevěděla, že mi jeden takový přivane osud. Protože mám hudbu ráda, říkala jsem si, že když už tam v Bratrstvu zpívá a hraje vtipálek mlynář Míla na loutnu, tak by bylo dobré si nějakou tu dobovou hudbu poslechnout. Ale kde ji vzít?

Zasáhla "náhoda", čili...

Sedmý a devátý rok s Bratrstvem růže

Velikonoční pondělí letošního roku 2016 trávím v "prosinci 1375".
Ano, včera jsem sice v mysli pracovala na něčem, co patří do Rafaelovy školy. Hloubala jsem nad věcí, která Marinu i vás čeká v budoucnu.
Dneska se opět vracím k Bratrstvu, které bude už brzy jedinou mou papírovou knihou na českém a zahraničním trhu. A to knihou, která vyjde v druhém vydání v nakladatelství JaS s několika maličkými změnami a s velkou změnou ve vzhledu. A to změnou přímo parádní.

Vy, kdo hodně čtete, jste možná neminuli knihu Růže a krokvice, kterou vydal Knižní klub roku 2009.
Před více jak rokem jsem vás dokonce naháněla do knihkupectví, protože Knižnímu klubu dojížděla zakoupená práva a zbytky nákladu museli rychle doprodat.
Takže velmi drahou knihu (křídový papír a nákladné zlacené ilustrování) úžasně zlevnili. Zbytky se doprodaly a mezitím kniha vyšla v Sofii v Bulharsku v nakladatelství Emas. Tam vyšla pod názvem Šifra krále Karla. Odkaz na jejich stránku je TADY.

Kniha, kterou jsem před devíti lety celou napsala ručně do pěti velikých sešitů, kterou jsem si tak hezky užila, slavila úspěch nejen u mě. Který autor nemá rád své knížky, že?
Už dávno jsem někde psala, že...

čtvrtek 24. března 2016

Návrh obálky od čtenářky

Loni během dlouhého čekání na čtvrtou Rafaelku jedna z mých čtenářek Zdeňka Kohlová založila na facebooku skupinu nazvanou We ♥ love Rafaelova škola.

Upřímně - pro mě je to veliká pocta, když si kokoli z vás rád přečte, co jsem napsala, a ještě založí stránky, které knihám dál pomůžou.

Ve skupině to docela žije, i já přispívám, a minulý týden Zdeňka vytvořila návrh obálky, jak by mohlo Vlnění nymf vypadat podle ní. Mnoho z vás obálku vidělo, líbila se vám, ale jsou i takoví, kteří se na facebooku nevyskytují, tak právě pro ně sem fotku obálky dávám.

Když jsem sama na podzim 2015 vymýšlela tu obálku, se kterou knihu v současnosti prodávám, musela jsem přemýšlet trochu více globálně.
Plánuju, že postupně vydám jako e-knihy i staré díly Rafaelky a samozřejmě i všechna pokračování, která teprve musím napsat. Proto jsem koumala, jak udělat obálku, kterou bych mohla univerzálně využívat pro všechny díly od jedničky do osmičky.

A tak jsem nakonec vytvořila...

sobota 19. března 2016

Voda je posvátná aneb požehnejme vodě

Brzy budeme slavit Den Země a Hodinu Země, ale nejen Zemi je třeba ochraňovat a žehnat. Jsou tady i jiné posvátné bytosti, které pro nás zůstávají velkou enigmou.

Ano, mluvím sice záhadně, ale mluvím o Vodě a schválně používám nyní velké V, abych vytvořila její vlastní jméno.
Slovo Voda je dávné, dokonce i v sanskrtu a chetitštině zní podobně. (To si nevymýšlím, to jsem si ověřila.)

Rusalka v Rafaelově škole o Vodě, která je mimochodem její babičkou, říká: "Voda je bytost. Ve své podstatě  v nekonečných  rozměrech  Zásvětí vypadá úplně jinak, než ji znáte. Tam je krásná jako nymfy tady. V Zásvětí také porodila mého otce, který je na Zemi jejím vyslancem."

A nymfa Melissáni vypráví v Panově jeskyni na ostrově Kefalónie: „Někteří z vás budou učit lidi, že voda, do které se před pitím vloží přání, pomáhá. Záleží ale na tom, jak hodně vodě ten, kdo ji pije, věří. Kámen  čili  ty  nejpomalejší  vibrace  najdete v kosmu  všude,  kam  se  podíváte. Ale  voda... voda je zázračná  bytost,  která  si  vybrala  jen  hrstku planet a mezi nimi tu naši.“

Pravděpodobně vám neuniklo, že...

pátek 18. března 2016

Bonus ke kapitole Láska ve vločkách aneb Voda a myšlenky

Nejen tento krystal vločky vody vypadá jako z pohádky, nejlépe z úžasného Mrazíka. Škoda jen, že nejde uchovat, byl by z něj nádherný šperk. Snad jen křišťálové sklo se mu dokáže podobat. Nakonec snad i proto mají podobný název. Krystal - křišťál...

Články sem na Rafaelku píšu především pro čtenáře, tak možná dneska budou náhodní nečtenáři Rafaelky trochu mimo, až si přečtou další slova...

úterý 15. března 2016

Citát o vodě v nás

Minulé citáty, které jsem uveřejnila na kartách vyrobených z obálky knihy, se týkaly lásky a romantiky. Vděčné téma - taková láska a romantika.
Dneska tomu bude trochu jinak.
Dneska jsem si během dne sumírovala v mysli článek o vodě, ale z nedostatku času jsem nakonec sedla a vytvořila další kartu s citátem.

A tady ji máte.

Jak jistě poznáváte, citát pochází ze čtyřicáté kapitoly, kterou jsem nazvala Láska ve vločkách.

Ano, tato kapitola je vánoční. Přiznám se, vždy jsem milovala...

neděle 13. března 2016

Reklamní článek

  V posledních dnech se starám a starám o propagaci Rafaelovy školy. Pátý díl (ačkoli se na něj sama moc těším) jsem na chvíli odložila, protože potřebuji dostat čtvrtý více a více mezi další a další čtenáře. Nejen proto, že je to moje kniha, ale také proto, že obsahuje důležitá fakta, která se týkají vody, tak bych ji ráda rozšířila k dalším lidem.
Knihkupci sotva zákazníkům řeknou, že někde v sítích internetu čeká Rafaelka, proto na to musím jinými cestami.
A tak jsem byla ráda, že jsem se domluvila s Aluškou, která před pěti lety o Rafaelce tehdy psala. Mnozí z vás Alušku znají, a tak jste si už od rána všimli, že u ní vyšel článek o Rafaelce, který do této chvíle četlo velké množství lidí.
Aluška článek a ukázku, kterou znáte z knihy, doplnila obrázkem moře, Luny a kosatek. Prostě pohádka. A já jen mohu prozradit, že jsem v rozhovoru zase něco maličko prozradila o vzniku Rafaelky. Cosi, co jsem ještě nikdy na veřejnosti neřekla.
Máte-li chuť a čas číst u Alušky, klikejte TADY.


Nakonec přidávám...

sobota 5. března 2016

(Nečekaný) citát se záběrem z Kentaurionu

Původně se mi jako počáteční věta článku vnucovalo něco mnohem temnějšího, ale nakonec jsem se donutila k úvodnímu příjemnému sobotnímu konstatování, že světu prostě vládne romantika.

Ať chceme nebo ne, vyhledáváme ji v životě, v knihách, filmech. Jsme pro ni ochotni udělat leccos. Myslím aspoň většina z nás, protože nemohu popřít, že jsou i tací, kteří před romantikou utíkají. Mají z ní panický strach. Prostě všechno na světě, obsahuje v sobě dva protipóly. A tak je pro někoho romantika vítaná a jiný se jí bojí jako "ďáblík kříže".

Dnešní citát, který jsem ze svého "veledíla" vytáhla, je plný zasněné romantiky... Ačkoli...

sobota 27. února 2016

Citát o vztazích nejen matematických

Není snad člověka, který by si aspoň matně ze školy nepamatoval, že existuje nějaký zapeklitý vzorec á plus bé to celé na druhou a a další jeho obměny. Pro mnohé zůstaly tyto vzorce navždy zbytečnou záhadou, jiní je potřebovali k dalšímu studiu.

Vzpomněla jsem si na ně, když jsem psala čtvrtý díl Rafaelky Vlnění nymf. A také jsem si vzpomněla na jeden skutečný rozhovor nad těmito vzorci.

Není nic zvláštního, když autor používá rozhovory, které zaslechl do svých knih. A tak i já se o něco podobného snažím.

Před třemi lety jsem...

Citáty z vlastních knih

Asi mi ani nebudete věřit, ale upřímně se musím přiznat, že si z tolika dílů Rafaelky, které už vlastně šestým rokem píšu, nepamatuju přesně znění jednotlivých pasáží a rozhovorů. Často mám dokonce pocit, že je vy - čtenáři - znáte mnohem lépe než já.
.
Není to poprvé, kdy tohle musím konstatovat. Dříve jsem hodně jezdila na besedy a stávalo se mi, že se čtenáři na určité věty z knih vyptávali. A já někdy tápala. To jsem tam napsala? Opravdu? Takhle přesně jsem to formulovala?

Jednou jsem na besedě předčítala z knihy rozhovor a text jsem zkracovala, aby byl lepší pro ústní podání. A pozorný posluchač se přihlásil a opravoval mě. Že jsem zapomněla to a to... Řeknu vám, cítila jsem se docela trapně. Obávala jsem se, že...

středa 17. února 2016

Rafaelova škola v Římě

Čtvrtá kniha je už téměř tři týdny v prodeji, a tak začínám psát pátou. Podle vašich ohlasů vím, že mnozí z vás jsou po přečtení čtyřky velmi zvědaví, jak to bude s Marinou a její láskou dál.

Nebojte se, nebudu spoilerovat, protože vím, že je mnoho z vás, kdo knihu právě čtete nebo dočítáte. Takže nebudu komentovat nic ze čtyřky, ale rovnou skočím do pětky.

Dneska bych vám chtěla představit místo, kam se Marina podívá po velkých starostech se svou láskou. Ocitne se právě tady - v Římě, aby se tam dozvěděla o jiné velké a nešťastné lásce ve své rodině...

pátek 12. února 2016

Chat či pokec o dojmech z knih

Čtenářka Nerthiana mě upozornila na skvělý nápad, a já ho zveřejňuju.

Vím sama, jak někdy by si člověk rád popovídal o přečtené knize a on není v okolí nikdo, kdo by sdílel stejné nadšení. A tak jsem uvítala, že Lenka Šustáčková už dříve založila místo, kde se takové povídání dá uskutečnit. Lence děkuju a...

...takže tedy - pokud byste si chtěli popovídat a sdělit si své myšlenky po přečtení Rafaelky, je na Blueboardu založen chat. Stačí si vymyslet svou přezdívku a už si můžete povídat. Kde? No přece - tady:

Chat Rafaelka

Zakynthos a Vlnění nymf (1)

Nechci spoilerovat závěr čtvrtého dílu Rafaelky, to ani náhodou. Proto teď nenapíšu, k jakému ději se váže tato příjemně záhadná fotografie, ale pohovořím o ní, tedy kde jsem ji pořídila.

Vy z vás, kdo jste už čtvrtý díl knihy přečetli, víte, že se v jejím závěru setkává Marina s maminkou. Za Marinou je v tu chvíli jedna velice děsivá událost, zážitek, téměř katastrofa, která v ní zanechá věčnou vzpomínku. A z toho důvodu se setkává s matkou právě na tomto místě, které ukazuje fotografie.

Klášter Anafonitria patří mezi nejstarší dochované stavby řeckého ostrova Zakynthos. Což jsem netušila, když jsem se do kláštera dostala jako turistka. Ve velkém vedru po poklidné jízdě po úzkých opuštěných silnicích nahoru a dolů se člověk nádherně ochladí právě za zdmi takového kláštera. Kromě dalších tichých turistů...

sobota 6. února 2016

Proč bez ISBN?

ISBN je takové to dlouhé číslo, které najdete na téměř každé knize. Takové rodné číslo knihy.
Kdybychom zkratku ISBN rozepsali do slov, každý by hned věděl, že se za ní skrývá International Standard Book Number. Je to jedinečné číslo, které se knize přiděluje. Jeho význam je zřejmý při prodeji knihy přes obchody a e-shopy. Díky němu se kniha dobře vyhledává po celém světě. Tedy pokud takové ISBN nespleteme při zadávání. Obsahuje docela dost číslic.

Rafaelova škola 4 Vlnění nymf ale vyšla bez ISBN. Jak to?

Tak předně bych ráda řekla, že ISBN není povinné. Ale samozřejmě jsem se domnívala, že ho moje kniha automaticky bude mít. Kdybych ji vydala sama v cizině, měla by ho. Pokud napíšu knihu anglicky a hodím ji na Amazon Kindle, ISBN dostane bez problému. Zato tady v Čechách je vše velmi...

Nová webová stránka

Kdysi dávno, když jsem začínala psát knihy, jsem si prohlížela webové stránky zahraničních spisovatelů a snila jsem o tom, že jednou budu mít také krásné stránky.
Brzy jsem zjistila, že bych musela honorář několikrát vynásobit, abych mohla takové stránky zaplatit. Ano, mnozí moji kolegové doplácejí ze svých civilních nespisovatelských povolání tvorbu svých spisovatelských webů. Navíc pro spisovatele je důležité, aby si mohl své stránky sám aktualizovat. 

A tak jsem se pokusila si jednoduché stránky vyrobit. Vznikly v roce 2007, postupně zastarávaly, ale pro nedostatek času jsem je nechávala dál fungovat. 
Minulý týden, před vydáním čtvrté Rafaelky jsem je chtěla aktualizovat...

pondělí 1. února 2016

První e-výtisky dorazily ke svým čtenářům

Ano, ano, dneska po práci po zavírací době jsem zasedla k bankovnímu účtu a podívala se, od koho z vás, kdo si knihu objednal, došla platba. Či spíše platbička. Všem vám jsem pak knihu hned zaslala.
Banky mají podle zákona na převod až D + 2, tudíž příkaz zadaný v neděli či sobotu může klidně dojít až v úterý. Tak nezoufejte, pokud zrovna vám kniha dnes nedošla. Dojde zítra.

Je to zvláštní pocit, když vím, že někdo si možná už sedí a čte si. A on je to taky zvláštní pocit, když sama se dívám do knihy ve čtečce na iPadu, upravuju si jen tak velikosti písma, měním pozadí a barvu písma, nebo když si dokonce měním písmo.
Nevím, jak vy, ale já mám nejraději...

sobota 30. ledna 2016

Má první vlastnoručně udělaná e-kniha je na světě

Ano, je tomu tak. A ještě o tom všem musím pro vás napsat článek, než úplně upadnu do postele.

Rozhodnutí udělat vlastní e-knihu padlo loni na podzim. Vlastně přímo kolem narozenin hrdinky knihy, v symbolický den 31. 10. 2015. V ten nejzvláštnější den roku.

Nejdřív jsem si myslela, že se taková e-kniha krásně prodá přes e-shopy s e-knihami. Jenže ono to mělo háček. Ty významné nejednají se samotnými autory, jen s nakladateli, a knihy si vybírají. Přirážejí si šílené peníze a e-knihy jsou příliš drahé.
Ta méně významná e-knihkupectví měla jiné podmínky na stránkách a jiné ve smlouvách ke stažení. Celé se mi to nezdálo.

A pak jsem se začala učit...

pondělí 18. ledna 2016

E-kniha téměř hotová

Odmlčela jsem se na víc jak týden, protože jsem bojovala s korekturami, dopisováním textu a redigováním Rafaelky - Vlnění nymf.
Další výzvou (takové pěkné slovo označující problém) byl převod e-knihy do různých formátů, v kterých si ji budete moci číst.
Kolem tvorby e-knih se dělá velký rozruch, aby nakladatelé a prodejci opodstatnili jejich přemrštěnou cenu. Přitom vytvořit e-knihu je snadné. Jediný problém, který jsem řešila, bylo zalamování stránek. Aby při změně velikosti písma, které se dá v aplikacích pro čtení upravit, zůstávaly začátky kapitol pěkně na začátku stránek. Trochu mi text poskakoval, ale nakonec jsem se "napojila na matrix", prostě jsem zapřemýšlela a vše se zvládlo pomocí LibreOffice a Calibre.

Dobré e-knihkupectví by mělo nabízet...

pondělí 4. ledna 2016

Co vás napadá, když vám sníh padá do tváře?

Právě nyní jsou za oknem peřiny sněhu, krásně se třpytí pod rozsvícenými lampami. Doma v teple "u kamen" se mi hezky píše, zato když jsem šla po práci domů a vítr mi vháněl sníh do tváře, nebylo to nic příjemného a choulila jsem se do kapuce, co to jen šlo.

Cestou parkem jsem přemýšlela, jak je krásné jít po nevyšlapané cestě, či ve stopách jednoho člověka. Tak málo lidí prošlo přede mnou cestou mezi stromy. Ani auty město neoplývalo. Ta, která byla zaparkovaná, stála na místě zřejmě od rána, přikrytá neporušenou duchnou sněhu.

Vzpomněla jsem si, že jsem...

neděle 3. ledna 2016

O staré technice a nové knize

Ještě rychle článek, abyste měli co číst, až budu v pondělí pracně vydělávat na živobytí. Tak tuhle větu si říkám už celý den, hlavně protože musím odpovědět na otázku z vašich komentářů.

Ale aby můj článěk tady na blogu nebyl jen: ano, e-kniha vyjde, přemýšlela jsem, že vám ukážu, zázrak techniky.

Vy, kdo jste už zabrousili na stránku Langova knihkupectví, které má zatím stále prázdné regály, víte, že vlastním stařický psací stroj značky Underwood. Použila jsem ho na fotografii, koláži, kterou jsem umístila do záhlaví knihkupectví.

Dneska se většinou píše na...

sobota 2. ledna 2016

Psaní u kávy

Dneska před půlnocí dorazí planeta Země a my s ní na určité místo, které se nachází Slunci nejblíže. Odborně se mu říká řecky perihelium (přísluní). Nám to může být zdánlivě šuma fuk.
Ale díky tomu, že jsme sice na odkloněné polokouli, ale Slunci blízko, nemáme zimy mrazivé, nýbrž jen mírné. Naopak léta, kdy se od Slunce vzdálíme, máme chladnější, než třeba Australané. Ačkoli letos byste se mnou určitě nesouhlasili.
V posledních dnech se jako tradičně straší tím, že nenapadl na Vánoce sníh. Ono v naší kotlině to s tím sněhem je spíše takové zbožné přání...

pátek 1. ledna 2016

Začneme ohňostrojem

Šest let je dlouhá doba. Tak dlouhá, že se z miminka stane za šest let školák - to abych pro mladší čtenářky a čtenáře nějak ilustrovala šestiletí.

Před šesti lety 1. ledna 2010 mnozí z vás četli první kapitoly z Rafaelovy školy na prvním blogu. Blog prošel různými změnami, zestárl, zažil dobré i zlé, a všechno nakonec směřovalo k tomu, že tuto první adresu opouštím.

Dneska vám nový blog poprvé představuji prvním článkem na této nové adrese. Leccos ještě není úplně hotové, písmo a odkazy budu asi upravovat, ale dneska prostě začínám publikovat. A ačkoli se to podle fotek nezdá, i dnešní příspěvek se tématicky hodí k Rafaelce. Však uvidíte za chvilku, pokud dočtete až do konce.


Protože je podle kalendáře nový rok, měla bych nám všem také něco popřát. Každý máme v životě něco, čím musíme procházet, nikdo nežije věčně v romantické pohádce, provázejí nás trable, které nás vlastně formují. A právě přes to všechno nám všem (vám i mně a mé rodině) přeju, ať máme vysněné Vánoce po celý rok.

Při téhle příležitosti bych vám ráda ukázala pokusy o zachycení menších novoročních ohňostrojů u nás v Litoměřicích.

Asi nejsem jediná, komu ohňostroje na obloze připomínají hvězdokupy a výbuchy supernov. Možná je to tím, že my všichni, vše v nás i kolem nás je složeno z hmoty, z atomů a ještě menších částeček, které prošly takovými supernovami. Z jejich "prachu" po výbuchu se formovala naše Sluneční soustava, náš svět a my.

Možná i vy si při sledování ohňostrojů vzpomenete na...