neděle 30. dubna 2017

Čas a Tance nág

Je beltainový večer, Čarodky, namísto létání na koštěti sedím u počítače a pracuju. A vzpomněla jsem si, že bych vám mohla ukázat, jak vypadá podzemí z druhého dílu Rafaelky, a prozradit, jak vznikl následující text o čase. No, nejdříve si úryvek z druhého dílu Rafaelky přečtěte a pak se dozvíte, co mě k němu přivedlo:

Další spirála hlubokého schodiště. Kamenná brána jeskyní krále Basilea zvaná Brána času je prý největší bránou na světě. Když se k ní blížili, štola se kolem rozšiřovala a míjeli ústí dalších a dalších štol.
„Kristova noho! Ta je vysoká jak...
panelák!“ vykřikla Kydippé, když se k bráně dostali na tři sta metrů. Ještě o kus se přiblížili a zastavili ve světle, které vydávala sama brána.
„V Bráně času vidíte vytesány výjevy bájí, s nimiž se seznámíte až v oktávě. Jedná se o dávné události, o kterých nemají lidé ani ponětí,“ říkal profesor Brána a oni hleděli na pásy s postavami lidí, draků, nymf, nág, víl, kentaurů a dalších a dalších elementálů. Zářící reliéfy z kamene byly vyloženy zlatem a drahokamy. Spodní pás brány do výše pasu byl vyplněn spirálami a mezi nimi stálo neznámé písmo.
„To je nejslavnější a zároveň nejstarší dochovaný nápis v prajazyce,“ šeptal nadšeně Lucien, „najdete ho v každé odborné knížce, ale tady ho konečně poprvé vidím na vlastní oči.“
„A co je tam napsáno?“ zeptal se Vilda.
Než se Lucien zmohl na odpověď, promluvila Meluzína: „Stará moudrost, proti níž se mladí bouří, aby ve stáří zjistili, že jejich boj byl marný.“ Meluzína obrátila tvář k bráně a četla: „Kdo ví, kam se cesta dá, kam dny odplouvají. Proč srdce puká, když lásky odlétají? Jen sám čas.“
Marina neviděla Meluzíně do tváře, ale v jejím hlase slyšela ozvěny smutku. A Brána času se před nimi zatím pomalu otevírala. Marina ucítila na jazyku zvláštní chuť.

Takže konec úryvku, který najdete v novém vydání na stranách 103 - 104, se odehrává v kulisách, které vidíte na obrázku. V novém vydání ho najdete na začátku knihy hned za mapou školního lesoparku. Mapa podzemí ve starém vydání není, to je takový bonus pro věrné čtenáře.

A co ta věta o čase? Ta není úplně z mé hlavy. Tu mi přihrála následující písnička. Je velmi stará, ale mám ji moc ráda. Vetřela se mi do hlavy už v době svého vzniku. Když budete pozorně naslouchat pomalé angličtině, uslyšíte slova, která najdete pod písničkou, a už vám bude jasné, z čeho jsem tvořila větu, která je vytesána na bráně.





Who can say where the road goes?

Where the day flows?

Only time
And who can say if your love grows
As your heart chose?
Only time

Who can say why your heart sighs
As your love flies?
Only time
And who can say why your heart cries
When your love lies?
Only time

Who can say when the roads meet
That love might be in your heart?
And who can say when the day sleeps
If the night keeps all your heart,
Night keeps all your heart?

Who can say if your love grows
As your heart chose?
Only time
And who can say where the road goes?
Where the day flows?
Only time


Krásné beltainovské Čarodky a na shledanou v letní polovině roku, kdy vládu nad světem přebírá král lesa. 😍

Žádné komentáře:

Okomentovat