pondělí 21. srpna 2017

Mlha za mnou a mlha přede mnou a za všechno může Aine...

Dopředu vás varuji, že tento článek je nebezpečný. Část v něm je recyklovaná ze starého blogu z 2. 10. 2012. Tehdy jsem článek uveřejnila i s touto fotografií, kterou jsem právě pořídila z okna, a za chvíli mi psala jedna známá pracující na letišti v Ruzyni, že si článek přečetla, a poté tam padla mlha. Neproniknutelná mlha. A letiště mělo opravdu velké provozní problémy.

Znáte z pohádek zaklínadlo "Mlha za mnou, mlha přede mnou..."?

Určitě si vybavujete, že jakmile jej víla či kouzelná babička pronesla, dočista zmizela. A stejně tak poradila zmizet i svých chráněnkyním.

K mlze se dneska vracím, protože se výsostně týká Marininy matky...

sobota 19. srpna 2017

Samá knihovna

 Ano, ano. Přiznávám, protože vám je to již určitě nápadné. Miluji knihovny. Už od dětství. A vsadím se, že kdyby se sečetl čas, který jsem v knihovnách prožila, určitě by to nějaký ten rok dalo.

I proto celá série Rafaelovy školy prochází knihovnami. Hlavní hrdinka Marina je stejně jako já a mnozí z vás (doufám, že vás neurazím) pořádná knihomolka. A jako správná knihomolka navštěvuje knihovny více, než je zdrávo, než ostatní studenti, s nimiž chodí do školy. Také s sebou, jak je starší, tahá knihy, kde se dá. Dokonce i ve chvíli, kdy letí se třídou k moři, si do kufru balí hned několik knih.

Pokusím se nyní všechny zatím známé knihovny z Rafaelky zrekapitulovat...

sobota 12. srpna 2017

Prý nám láska dává křídla

Pořekadla a přísloví fungují, to mohu díky svému stoupajícímu věku potvrdit. A při zírání do korektury čtvrtého dílu Rafaelky, na který se všichni tak těšíme, a který vypadá moc krásně, mě napadlo to o lásce a křídlech.

Některé nápady jsou neodbytné, takže jsem si pro legraci vytvořila obrázek sestavený z ilustrací prvního dílu. Vy tady na blogu klikat nemůžete, na facebooku to jde.

Zkusím tedy...

pátek 11. srpna 2017

Portrét hrdinky (už 15 let)

Po včerejším článku Léčivé obálky knih, v kterém jsem vám ukázala, co se skrývá za obálkami Rafaelek, jakou mají léčivou a relaxační hodnotu, jsem přemýšlela, o čem bych měla dneska smysluplně psát.

Že třeba prší, prší, jen se leje a my běháme po zahradě s deštníkem, trháme lístky máty a vaříme si mátový čaj, abychom na zahradě nezmrzli.

Nebo že stále uklízím, co se během roku nestíhá uklidit. Taková nudná témata vás asi zajímat nebudou.

A náhle ejhle! Dorazila...

čtvrtek 10. srpna 2017

Léčivé obálky knih?

Přiznám se vám, že namísto abych psala, uklízím byt a promýšlím nejen pátý díl, ale vůbec tak přemýšlím. A když jsem si v duchu promítala obálky knih, něco mě napadlo. Vždyť ona je každá z nich vlastně laděná do jedné z čaker a může vám sloužit i jako uklidňující relaxační předmět.

Pokud náhodou nevíte, co to čakra je, tak zjednodušeně se jedná o energetické místo v těle, které se dá popsat jako vír nebo kruh. A toto energetické místo ovlivňuje určitou část našeho těla i života. Myslím však, že čakry všichni znáte, pokud ne, tak doporučuji si zagůglit nebo zajít do knihovny.

Nyní vám popíšu čakry, kterých se týkají obálky prvních tří dílů. Možná si pak po přečtení článku jednu nebo i všechny tři postavíte před sebe a s pohledem na ně budete relaxovat...

úterý 8. srpna 2017

Marinina rodina

Již ráno jsem chtěla napsat tento článek, ale znáte to: vždy je na práci něco jiného. Navíc je léto, které zve ven. Předpokládám, že také nesedíte celý den někde napíchlí na wifině.

Na facebooku na stránce čtenářů Rafaelky jste již viděli kousek prvního obrázku ze čtvrtého dílu Rafaelky a dneska vám prozradím jednu kolosální věc.  Nejdřív jsem ji chtěla prozradit jen na facebooku, ale je pravda, že ne každý z vás, kdo čtete tento blog, chodíte na facebook.

A o co jde? Z nadpisu je jasné, že se budeme věnovat Marinině tajemné...

pátek 28. července 2017

Šátky ve stylu obálek Rafaelek

Tak tedy dneska jsem měla štěstí. Jela jsem do Ústí nad Labem a strhla se tam taková průtrž mračen, že bych měla snad i kůži promočenou. Upřímně, vždy když jedu do Ústí, tak leje. 😉 Tak nevím, čemu se divím.
Říkám "snad bych měla", protože jsem neměla. Naštěstí jsem totiž těch dvacet minut, kdy se mračna protrhla, seděla v trolejbuse. Deštník jsem potom už jen vytáhla, abych ho vyvětrala. Prostě už jen krápalo a vysvitlo slunce.

Předtím během deště bylo téměř šero a jak jsem jela městem kolem rozsvícených výkladních skříní, napadlo mě...