sobota 27. srpna 2016

Rafaelka bude zase vycházet knižně

Poslední den dovolené, a přesto nemám důvod být smutná. Právě naopak, zázraky se dějí a mně se jeden právě přihodil. Nebo by se tomu dalo říkat "Ježíšek v srpnu". Ve velmi horkém srpnu. Téměř přesně čtyři měsíce před vlastními Vánocemi.

Vy, kdo jste se stavili od čtvrtečního večera na facebooku, už víte, že opona, která se za Rafaelkou zavřela, a kterou jsem pootevřela pomocí vlastnoručně vytvořené e-knihy, se nyní otevírá jako v Národním divadle.

Celé prázdniny jsem vše tajila, bála jsem se, abych něco nezakřikla, vždyť jsem nebyla ani vlastníkem licence na vydávání Rafaelky. Licence spinkala u ledu v předchozím nakladatelství. Několik let byla nedostupná. A nyní.. nyní to mohu všechno prozradit.
Končí prodej e-knihy. Dneska jsem totiž podepsala smlouvu a...

neděle 17. července 2016

Prozradíte, jaké máte oblíbené obálky knih?

Už velmi dlouho jsem na blog Rafaelky nic nepřipsala. Překládala jsem dvě knihy pro jedno nakladatelství, takže jsem byla zavalena prací. A navíc se vám sem špatně píšou komentáře, protože vyžadují určitá přihlášení. A tak jsem dneska vymyslela něco jiného. Na konci dnešního článku je odkaz na starý blog. Pokud budete mít po přečtení dnešního článečku chuť, prosím proklikněte se tam a pomozte mi komentářem.


Rozpracovávám děj pátého dílu knihy - Vlasy dryád. Marina musí udělat už vážné životní rozhodnutí, opět se setká s Arthosem, bude pobývat v Římě... A přitom všem plánování přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby všechny knihy mohly vyjít papírově. Obálku na e-knihy jsem si vymyslela z nouze, protože nemám příliš času se učit různé fígle, které umí grafici a možná i vy, kdo se grafickými programy zabýváte.


Projíždím si anglický i český internet, abych se seznámila s tím, co je dneska "in" v obálkách pro knihy, ke kterým se Rafaelka řadí. Řeknu vám, některé jsou opravdu nádherné, až se tají dech. A tak bych vás chtěla poprosit...

sobota 18. června 2016

Recenze od Books are my life

Jsem tak zahrabaná v práci, že už ani nezvládám napsat krátký článek. Přitom tak ráda píšu, ale život dospělých znamená vydělávat někde peníze na živobytí, takže na takové libůstky, jako je psaní blogu, zbývá málo času.

Ale protože bloggerka Marky, majitelka krásného a čtivého blogu Books are my life přečetla Rafaelovu školu Vlnění nymf a uveřejnila na knihu svou recenzi, ráda bych vás s touto recenzí seznámila. A tak i přes nedostatek času píšu tento krátký článeček.

Jestli jste zvědaví, jak na Marky zapůsobilo Vlnění nymf, můžete se k ní vydat následujícím odkazem, který vás přenese do článku

Fantasy z české kotliny | Vlnění nymf



Přeji vám příjemné počtení a věřím, že u Marky na blogu zůstanete déle a přečtete si i její další články a třeba jí i něco okomentujete.

A Marky tímto děkuju, že se do e-knihy pustila. Však kdyby se někdy v budoucnu podařilo, že kniha vyjde v papírové podobě, tak ji u mě už nyní má schovanou jako poděkování. :-)

Renata

sobota 14. května 2016

Karel IV. a Bratrstvo růže

Vzpomínku na krále Karla IV. začnu celkem netradičně. Když se slavilo 650 let od založení Karlovy univerzity, byla jsem její studentkou. Jo jo, probíhaly na nejvyšších místech nějaké oslavy, ale jinak jsem událost spíše zaregistrovala  v médiích. A mezi zápočty z anglické syntaxe a hypersyntaxe jsem si pouze všimla, že v tu dobu jsme na katedře měli na toaletách papír...


Tak to by bylo pro začátek, abych článek odlehčila a nezněl příliš pateticky. Před deseti lety jsem totiž navštívila výstavu na Hradě, která se jmenovala "Karel IV., císař z Boží milosti". Už jsem mnohokrát různě veřejně říkala, že se mi na tu výstavu vůbec nechtělo, protože vládl venku hrozný nečas a mě lákalo si sednou s knihou a kávou k topení. Kdybych byla anglická spisovatelka, řekla bych ke krbu. 
No, drahá vstupenka byla již zakoupena, tak jsem šla. Motala jsem se tam mezi davy dalších lidí, výstava měla meganávštěvnost. Hledala jsem si mezi všemi těmi exponáty, co by mě zajímalo. Trochu jsem se mezi tolika starými věcmi nudila...

sobota 16. dubna 2016

Moje země

Má vlast jsou Čechy, moje země je Bohemia, a vlast, země a Bohemia jsou rodu ženského. Nevím, jak vy, ale nikdy neříkám - můj stát. To zní škrobeně, studeně. (A právě se chystám psát článek, na který nečekám kladné odezvy. Nevadí, mně to adrenalin nezvedne, zdraví se poškozuje jen tomu na druhé straně barikády.)

A zpátky k problematice - už vůbec neříkám Česko. To zní tak hloupě, jako když někomu "plesklo" cosi na kebuli (od našich okřídlených přátel) nebo si vzpomněl, že u řezníka sežene "plecko" na omáčku.
A že to kdysi uznali nějací "odborníci"? Větší neúctu k názvu naší země jsem za poslední léta neviděla.

Skotové se sice hodlají od Anglie oddělit, ale nesetkala jsem se při studiu anglistiky, že by vnucovali Angličanům pro Británii název Skotsko. Zato my začali pomlčkou mezi Čechami a Slovenskem kvůli pocitu méněcennosti některých obyvatel a kvůli pocitu méněcennosti jiných obyvatel jsme došli až k bezpohlavnímu Česku. Nakonec vezměme v úvahu třeba Německo. Chtějí například Sasové, aby se v názvu Německa objevilo jejich jméno? A tak bych mohla procházet celou Evropou.

Vraťme se k "Česku". Ať už to kdysi vymyslel kdokoli, kdo měl problém s tím, že kromě rodu středního existují ještě rody mužský a ženský, bezpohlavní Česko bylo nyní konečně odesláno do věčných lovišť. To médii proběhlo, asi o tom většina lidí ví, mnozí reagují dost zuřivě.

Mám svou zemi moc ráda. Mám ráda Čechy, kteří ji se mnou obývají. Garnitury, které se střídají tam nahoře, ti tu mou lásku k naší zemi zničit nedokážou. Jak přijdou, tak odejdou, ale naše země zústává.

Moje země, naše země nebo také země Kaziina, Bivojova a Krokova, o nichž pořád neúnavně a pomalu píšu, má opodstatněná jména: Čechy a Bohemia. A potom ještě úřední název zahrnující formu státu - Česká republika.

Ale protože vím...

pondělí 28. března 2016

Hit v Bratrstvu růže


I v dobách našich českých králů vznikaly hity. Když jsem Bratrstvo psala, na začátku jsem nevěděla, že mi jeden takový přivane osud. Protože mám hudbu ráda, říkala jsem si, že když už tam v Bratrstvu zpívá a hraje vtipálek mlynář Míla na loutnu, tak by bylo dobré si nějakou tu dobovou hudbu poslechnout. Ale kde ji vzít?

Zasáhla "náhoda", čili...

Sedmý a devátý rok s Bratrstvem růže

Velikonoční pondělí letošního roku 2016 trávím v "prosinci 1375".
Ano, včera jsem sice v mysli pracovala na něčem, co patří do Rafaelovy školy. Hloubala jsem nad věcí, která Marinu i vás čeká v budoucnu.
Dneska se opět vracím k Bratrstvu, které bude už brzy jedinou mou papírovou knihou na českém a zahraničním trhu. A to knihou, která vyjde v druhém vydání v nakladatelství JaS s několika maličkými změnami a s velkou změnou ve vzhledu. A to změnou přímo parádní.

Vy, kdo hodně čtete, jste možná neminuli knihu Růže a krokvice, kterou vydal Knižní klub roku 2009.
Před více jak rokem jsem vás dokonce naháněla do knihkupectví, protože Knižnímu klubu dojížděla zakoupená práva a zbytky nákladu museli rychle doprodat.
Takže velmi drahou knihu (křídový papír a nákladné zlacené ilustrování) úžasně zlevnili. Zbytky se doprodaly a mezitím kniha vyšla v Sofii v Bulharsku v nakladatelství Emas. Tam vyšla pod názvem Šifra krále Karla. Odkaz na jejich stránku je TADY.

Kniha, kterou jsem před devíti lety celou napsala ručně do pěti velikých sešitů, kterou jsem si tak hezky užila, slavila úspěch nejen u mě. Který autor nemá rád své knížky, že?
Už dávno jsem někde psala, že...